Technika řezu dřevin

Ve volné přírodě, kde stromy nebývají ošetřovány řezem, dochází k samovolnému opadu nepotřebných, odumírajících, nemocných nebo suchých větví. Probíhá tzv. samočištění a v koruně zůstávají větve nesoucí efektivní listový aparát. Při vzniku rozsáhlejšího poranění často dochází k infekci dřevokaznými houbami. Kombinací snížené vitality a agresivního patogenu může dojít až k odumření stromu. Přičemž rozpad dřevin lze považovat za přirozený proces koloběhu živin, kdy slabý jedinec uvolňuje místo jedinci silnému.

Jiná situace nastává u dřevin v „civilizovaném“ prostředí, tedy v prostředí, kde je vysadil člověk. Zde nelze stromy ponechat přirozenému vývoji. Chceme-li stromy udržet bezpečné a v dobrém stavu neobejdeme se bez patřičné péče, jejímž základem je i řez. Bohužel se často setkáváme se stromy neodborně ošetřenými často i nevratně poškozenými. Především větší zásahy bychom tedy měli ponechat odborníkům s potřebným vybavením a zkušenostmi.

Základní pravidla řezu:

- řez provádět na větevní límeček (pozor na „lízanec“ či pahýl),

- zejména u silnějších větví provádět řez „na třikrát“ a tím eliminovat zatržení kůry či dřeva ve spodní části řezu,

- velikost odstraňované větve – u stromů s dobrou hojivostí a obranou reakcí (např.: javor, buk, dub, habr, lípa) lze bez rizika odstraňovat větve do průměru 10 cm na řezné ploše, u stromů s horší obranou reakcí (jabloň bříza, jeřáb, topol, jírovec, rod Prunus) pak do průměru 5 cm. Nad tyto hodnoty se zvětšuje riziko vstupu patogenu, především dřevokazných hub,

- uvedených hodnot odstraňovaných větví dosáhneme pravidelným řezem, řezat tedy často a méně než jednou a více,

- řez je vždy poškození,

- zamazávání vzniklých řezů nemá zásadní účinek na hojení ran,

- kvalitní nářadí.